Historie města Mariánské Lázně

Poměrně mladé lázeňské město vzniklo počátkem 19. století v údolí, kde vyvěrá mnoho výborných léčivých pramenů, známých místním usedlíkům však již ve 13. století. V r. 1528 byly na příkaz krále Ferdinanda I. zkoumány na obsah soli. Až koncem 19. století začal ordinář tepelského kláštera Dr. Jan Josef Nehr systematicky zkoumat jejich léčivé účinky. V r. 1805 postavil u Křížového pramene na místě původní dřevěné chýše první zděný dům pro lázeňské hosty, nazvaný Zlatá koule. V roce 1812 vzniká z rozhodnutí opata tepelského kláštera K. K. Reitenbergera samostatná obec Mariánské Lázně. Dne 6.11.1818 jsou Mariánské Lázně výnosem vlády vydaným vrchním purkrabím F. K. Libštejnským prohlášeny "veřejným lázeňským místem".

Příliv lázeňských hostů znamenal brzy rychlý stavební rozvoj. Na pozemcích tepelského kláštera brzy vznikla osada, nazvaná Mariánské Lázně podle obrázku Panny Marie, zavěšeného u Křížového pramene, prohlášená v r. 1818 veřejnými lázněmi. Počátek 20. let 19. století znamená obrovský rozmach tohoto nového místa - za finanční podpory opata Karla Kašpara Reitenbergera zde zahradník Václav Skalník, architekt Jiří Fischer a stavitel Anton Turner z nehostinného, bažinatého údolí vytvořili mezi l. 1817 - 1823 půvabné parkové město s klasicistními a empírovými domy, altány, pavilony a kolonádami. Geniální Skalníkovo prostorové členění města je z větší části zachováno dodnes. Přijíždí mnoho významných kulturních, vědeckých i politických osobností z celého světa - Johann Wolfgang Goethe, princ Friedrich Saský, hrabě Kašpar Šternberk, Jöns Jakob Berzelius, Václav Jan Tomášek, Marie Szymanowská.

Ani v dalších letech hostů neubývá a věhlas města rychle roste. Dne 29.5.1865 jsou Mariánské Lázně výnosem císaře Františka Josefa I. povýšeny na město. Stejným císařem byl privilegiem císaře městu udělen dne 1.6.1866 městský znak. Z významných osobností poctili město svou návštěvou m.j. F. Chopin, R. Wagner, A. Bruckner.

Zlatý věk Mariánských Lázní mezi l. 1870 - 1914 dodnes připomínají četné historizující a secesní přestavby a novostavby lázeňských budov, hotelů, kolonád i kostelů, provedené architekty Friedrichem Zicklerem, Josefem Schafferem, Arnoldem Heymannem a Josefem Forberichem. Byly rozšířeny parky a vytvořeny romantické vyhlídky. V r. 1872 město získalo železniční spojení s Chebem, Vídní a Prahou přes Plzeň a 1898 s Karlovými Vary. V té době přijíždí do města snad nejvíce hostů: G. Mahler, F. Nietzsche, F. Kafka, R. Kipling, M. Twain, T. A. Edison, P. de Coubertin, anglický král Edward VII., ruský car Mikuláš II, císař František Josef II.

Čilý lázeňský ruch neutichal ani v 1. polovině našeho století; stále přijíždějí významní hosté, m.j. T. G. Masaryk, E. Beneš. V r. 1927 bylo spojení se světem ještě rozšířeno postavením letiště v blízkých Sklářích.

Po dobu 2. světové války byly Mariánské Lázně lazaretním městem. Po jejím konci dochází k dalšímu rozvoji, kdy vznikají první sídliště a rekreační komplexy. V r. 1952 byla zavedena ekologická trolejbusová doprava. Město si však nadále ponechává svůj zvláštní, ojedinělý lázeňský a turistický charakter. O letních sezonách je zde až 40.000 hostů.

Od r. 1990 panuje snaha o obnovení původního charakteru města, jeho architektury, parků i celkové atmosféry.

INDIKACE

Indikace v Mariánských Lázních jsou na rozdíl od jiných lázní značně pestré. Je tomu tak především proto, že složení pramenů je chemicky velmi odlišné. Léčí se zde následující nemoci:

  • nemoci ledvin a močových cest
  • nemoci nervové, organické nemoci nervové
  • nemoci zažívacího ústrojí
  • nemoci z poruchy látkové výměny a žláz s vnitřní sekrecí
  • nespecifické nemoci dýchacích cest
  • nemoci kožní
  • nemoci pohybového ústrojí

LÉČEBNÉ PROCEDURY

PITNÁ LÉČBA

Množství vypité minerální vody se pohybuje podle diagnózy a stavu nemocného. Obyčejně od 3/4 litru denně rozdělených do několika dávek U nemocných s močovými kameny a chronickými záněty močových cest je snaha naučit je pít tak, aby ve zvýšeném příjmu tekutin, který je významným preventivním faktorem u těchto chorob, pokračovali také doma. Z přírodních léčivých kyselek vyvěrajících v mariánských lázních a okolí se jen malá část vypije nebo stočí do lahví. Větší část minerálních vod slouží pro uhličité koupele.

UHLIČITÉ KOUPELE

Podávají se vzhledem ke značné korozi materiálu ve speciálních kovových vanách. Teplota vody je 32 – 36 stupňů Celsia. Využívá se zde skutečnosti, že oxid uhličitý se vstřebává do kůže a způsobuje rozšíření kožních cév, vedoucí ke změně rozložení krevního řečiště i k poklesu periferního cévního odporu. Uhličité koupele se předepisují především u chorob ledvin, vegetativních dystonií, u srdečně cévních chorob a jiných nemocí. Koupele mají regenerační účinek na organismus, stabilizující krevní oběh. Jsou základem hydroterapie v Mariánských Lázních.

PLYNOVÉ KOUPELE

Je pro ně využíván oxid uhličitý z Mariina pramene. Mariin plyn je tvořen 99% CO2, inertními plyny a H2S. Při plynových koupelích se pacienti ponořují do zřídelního plynu. V této formě je plyn vstřebáván kůží, přičemž nedochází k ovlivnění pacienta hydrostatickým tlakem vany naplněné vodou.

PLYNOVÉ INJEKCE

Jsou vhodné k léčení například některých kožních nemocí. Použití plynových injekcí (lépe insulfací) oxidu uhličitého se v Mariánských Lázních rozšířilo po 2. světové válce.

PELOIDY

Patří mezi klasické přírodní léčivé zdroje. Jsou to upravená bahna, slatiny, rašeliny, které se po určité úpravě a ohřevu podávají ve formě zábalů nebo obkladů. Původně se slatina těžila přímo u Mariina pramene.

Zdroj informací: www.marianskelazne.cz